Náš život ovládá brutální stereotyp, ale co by za to jiné matky daly...

 Dítě teď leží přede mnou na posteli a povídá si. Když se zabaví samo, nekecám mu do toho. Občas se mrkne na mě, "zazubí se" a zase kope nohama a mlátí rukama a kouká bůchví na co bůchví kam.

Aspoň drobně lze předvídat denní rozvrh, který ovšem drží Mates ve své moci pevně. Ráno opravdu vstává po sedmý, ale dneska to bylo třičtvrtě na osm. Vydrží tak hodinu a půl vzhůru a je utahanej, tak si půl hodinky schrupne. Tuto činnost lze provádět pouze u mě na klíně na kojícím polštáři. Když ho chci odsunout mimo moje brnící končetiny, řve. Tudíž ho neodsunuji a trpím:o). Další bdění, další hoďka a půl, ale už na hraně. Je utahanej dřív tak o 10 - 15 minut, podle zábavnosti činnosti, kterou si určí. U motýla přetáhne hodně, u mě si mrouská oči po hodince. Tohle spaní - vychází kolem jedenáctý (+/- autobus) - chodíme ven. Naše odchody se velmi zklidnily. Venku jsme tak hodinku - přehrada tam a zpět a pak dospávání v autosedačce, ve který je Mates přinášen. No a tady se rozjíždí časová variabilita, která boří všechny snahy o naplánování si čehokoliv. Někdy Mates prospí hodiny tři, jindy maximálně hodinu a půl. Čím to je, nevím. Od té doby platí hodina bdění mezi jednotlivými spánky, jejichž délku lze drobně upravit pobytem doma nebo venku v kočárku. Po sedmý večerní je prudce unaven a usíná sám v postýlce.

Je to fajn, jenom imrvére stejný! Co si s takovým trpaslíkem pořád povídat?

Od osmého týdne se toho mnoho nezměnilo. Mates je takovej náš foxlík - dovednosti přicházejí skokově:o). Po hračkách kouká a občas se mu zcela náhodně podaří kus chytit, brouká si a snaží se narvat si do pusy obě pěstičky. Má rád, když mu zpívám, z drobného pláče se ode mě nechá utišit i bez prsa:o).

A matka? Prsa přestaly bláznit a noci už prospím bez loužiček. Hormony se srovnaly a už mi bejvá i hezky:o). Táta je nejlepší na světě a pomáhá tolik, že víc už to ani nejde.