Listopad 2014

 6. 11. 2014

Omlouvám se našemu kočárku, jestli jsem mu někdy byť jen jedním slovem ukřivdila, neboť bez něj je vození Matese krvavej džihád! Někdy před milionem let jsme reklamovali kolečka, ale na skladě bylo jen jedno, tak jsme vyměnili to nejvíc rozmlácený a ostatní tři čekaly na výměnu za plného provozu. Pak se Matesovi líbilo jezdit v ZOO po schodech, tak újmy došlo další kolečko a to už jsme se šli přihlásit o ty další tři náhradní. Paní stále tvrdící, že máme Balillu nepochopila, že Acoustic je jinej typ kočárku, tudíž objednala kola na Balillu a světe div se, nepasovaly. Aby se nás zbavila na delší dobu a zakryla stopy své nemožnosti, vzala nám celý náš podvozek, že ho reklamujeme celý a dala nám náhradní. A tím to začalo. Na první pohled je náhradní podvozek úplně normální podvozek, ALE narozdíl od naší čtyřkolky napevno, má přední kolčka malinký a libovolně se protáčející do všech světových stran. Neexistuje možnost, jak ten kočár donutit jet rovně, aniž by všemožně zatáčel a odjížděl! Chachá, řeknete si, je blbá, mohla přední kolečka zaaretovat. Jenomže já jsem se o to pokusila. Kočár pak sice neujíždí do všech světových stran, ale je nezatočitelný, neboť těžiště jeho jest velmi debilně položeno a pokud chci zatočit nadzvednutím předních koleček do výšky, musím se na madlo celou vahou pověsiti a to je v mém případě pořádná váha! Navíc Mírovi ty přední malinký kriplové už několikrát zapadly do díry. To se našemu traktoru nestalo NIKDY!!! Dneska mu přišla SMSka, že reklamace je vyřízená. To jsem zvědavá, jak to dopadlo. HLAVNĚ ať mi vrátí můj podvozek, co nikam nezapadá, nezatáčí a nedrncá! Na to jsem zapomněla! Mates zděšen náhlou nekomfortností jízdy na každejch kočičích hlavách začne mručet a vrčet a zkoumá, co to dělá s jeho hlasivkama:o)! 

V Jirkově na Máťu čeká půjčenej kočárek a půjčenému koni na zuby nehleď, ale je to tříkolka a trpí tou samou chybou konstrukce - přední kolečko si žije vlastním životem nehledě na poháněče. V Jirkově a v Mostě se to vydržet dá, protože tam mají sofistikovaný chodníky a přechody. Tady v Liberci vlastnictví takového kočáru považuju za týrání matky! Já mám z přibližně týdenního vožení tohodle cajku namožený obě předloktí. Ještě další týden a byla bych jak Pepek námořník!

9. 11. 2014 Podvozek

Jupí! Máme celej novej podvozek, co se leskne jako blesk. Podle mojí konspirační teorie nám paní prodavačka prodala kočárek, co jí už nějakej čas stárnul na půdě. Asi dost dlouho, neboť od tý doby začali vyrábět podvozky nový, s tlustějšíma kolečkama. Proto, ačkoliv objednávala kolečka na Acoustic/Ballilu, na náš kočárek nešly. Teď, při reklamaci, nemohli tudíž najít kolečka, který by na náš kočárek šly, a tak nám dodali celej novej podvozek. Je malinko inovovanej, ale hlavně není ani trochu rezatej:o)! Hnedle mě paní v drogerii chytla a kočárek chválila:o)!

Já hýkám blahem. Můžu kočárek postrkovat břichem a kočár nikam neujíždí, nezatáčí. Na chodnících nehrozí, že Matesovi vytřepu mozek z hlavy, zase ho to jenom tak hezky houpe... Díry nás nezastaví a doufám, že letos bude sníh, abysme vyzkoušeli kolečkovou prostupnost:o)!

Mates se rozhodl, že plácání se kolem nábytku nemá už takovej šmrnc a rozhodl se nábytek ignorovat. Částečně:o))). Nedávno Míra seděl v pokojíku a najednou se mezi futrama objevil Mates. Jeden by čekal, že v těsném závěsu budu i já, ale já nic. Jak se Mates ve dveřích objevil, tak taky zmizel:o))). Prošel se z kuchyně do obýváku a nepotřeboval k tomu nikoho, ani nábytek:o). Někdy se v zápalu zkoumání nějaký věci zapomene držet a stojí a zkoumá a teprv, když si všimne, že stojí, tak spadne:o). Po obchoďáku se se mnou promenáduje za jednu ruku, druhou nechce. Doufám, že na jaře už to bude úplně mobilní miminko, abysme mohli podnikat loupeživé výpady do lesa. A teď mě napadá - do kdy je miminko miminko?

23. 11. Narozeniny, Most, Jirkov

13. listopadu naše miminko oslavilo svůj první rok. K neuvěření, že je tu s náma už rok a nikdo není v blázinci (já).

Lezení už ze svého repertoáru téměř vyřadil a pohybuje se výhradně po dvou. Jeho chůze je podobná pohybu hodně nalitýho bezdomovce, a je to sranda. Občas s sebou pořádně plácne. Filtr, kdy je to k řevu a kdy ne, jsem neprokoukla, takže po pádu vždycky vyčkávám a teprve pak se hrnu dítě utěšit nebo ne. Jídlo chce sám zpracovávat lžičkou, tudíž kaše je pravděpodobně i u sousedů. Oblíbené banány vyměnil za hrušky. Jídlo je MAM-MAM, hovno v nočíku E, cokoliv hejbacího BRMMM. MÁMA se naučí říkat tak v deseti letech. Začal projevovat vlastní vůli, kam chce a kam nechce jít, s čím si chce hrát. Má období mluvících knížek, respektive knížek vydávajících zvuky zvířat, ačkoliv zvířata jako takový ho příliš nezajímají. Zamiloval si Dýdýšinu klec a neustále do ní leze nehledě na počet psů, kteří již v kleci jsou. Jednou se nějakej pes prostě naštvat musí, ještě že je Mates takovej pořízek a sežrat na jeden zátah nejde! Chce pít můj čaj, jíst naše jídlo. Po vycházce si myje ruce, botu si oblíká tak, že si jí na nohu položí. Přestal mít rád přebalovák a kromě přebalování se všechno oblíkání děje v sedě/stoje na zemi v pokojíčku/chodbě.

Na tradice moc nejsem. Dokonce i slavení prvních Matýskovo narozenin mi přišlo dost absurdní. Tomu miminku je totiž úplně jedno, že má narozeniny a dělat oslavy pro mě s Mírou, že má miminko narozeniny je snad ještě praštěnější. V Jirkově koupili dort a pokusili se u něj Matese vyfotit, ale moc to neklaplo, ani Matýskovo jezení dortu:o). Hraček má dost a těžko říct, co ho bude bavit za týden, takže ty jsme pro něj zakázali kupovat:o))). Nakonec ale dostal elektrickou čtyřkolku, co sama jezdí, když se zmáčkne čudlík. Ani nevím, jestli se Matýskovi líbila, neboť jsem ho po celou dobu v Jirkově moc neviděla:o). Přijede nám příští týden sem, tak třeba na ní bude Matese drandit po parku. Anebo ne:o))). V Mostě jsme se zdrželi míň, než jsme plánovali, protože se zdravotně malinko rozbila moje maminka a nebylo jistý, jestli ještě je nebo není toxická a nechtěli jsme nic riskovat. Mates si prošel nějakou virovou infekcí, kdy mu vyskákala vyrážka všude po těle a dost ho to svědilo. Tak blažený miminko při koupání jsme ještě neměli. Míra ho myl takovou houbou a on držel s úplně odrovnaným výrazem a užíval si drbkání. Takže v Mostě jsme navštívili jenom obchoďák, ve kterých se Máťovi hezky chodí. Vlezli i do kavárny na kafe, kde miminko řvalo jenom chvilku a to jenom mojí vinou a pak se vydali ka babičce. Tam se nakonec úplně k neuvěření sešla úplně celá rodina včetně bratrancovo gigaretrívra:o))). Naši pejsci naštěstí zůstali v Jirkově, a tak se chtěl servat jenom sedmikilovej Wolfík. Vypadalo to tak, že když si gigahovado Kouďák lehl na zem, Wolfíček mu vyšplhal na kohoutek a jal se vrčet. Kouďák ho ani neviděl, na zádech necejtil a bylo mu jenom divný, co mu to bzučí za uchem:o))). Retrívři jsou pašáci:o)))!!! Matýsek by celou dobu tuze šikovný miminko! Neřval, usmíval se, hrál si s babičkou (prababičkou:o) a sekal latinu. Když už se mu pak blížilo spaní, vydali jsme se zpátky do Jirkova, kdy po cestě miminko samozřejmě usnulo a v autě nakonec spinkal přes hodinu.

Jednu tradici jsem ale zavést chtěla. Mám fotku z 11. listopadu 2013, tedy dva dny před porodem, z vycházky na Černou Nisu. Dofuněla jsem tam tehdy celkem z přehledem. Částečně i proto, že Matese jsem už skoro deset dní oproti odhadu přenášela, takže aby se to všechno možná trochu rozhejbalo (leda tak prdlačku:o) a taky protože mi z toho bejt doma už jemně hrabalo! Ačkoliv jsme neměli foťák, Míra mě tam telefonem blejsknul a je to poslední fotka před porodem. Chtěla jsem na to samý místo znova, ve stejný den, s Matesem tentokrát už dost porozeným, s foxlíkama a taky Pindruškou, která tu před rokem ještě nebyla:o). Tolik se toho za rok změnilo!!! Tak mrkněte na fotky:o). Sice nevalné kvality, ale maximálně vypovídající:o))).

11. 11. poslední Pumle WP 20141111 021

Všechno nejlepší k prvním narozeninám Matýsku. Hlavně ať jsi ty naše miminko zdravé. Všechno ostatní pak přijde samo. Máme tě tuze rádi!!!


Po roce jsem konečně začala být aspoň trochu schopná matka a zlepšuju se:o). V sobotu Míra pomáhal stěhovat agipřekážky od haly, a tak jsme s Matějčkem zůstali sami. Teda sami. Při stěhování jsme různě řekáželi na hřišti, pak si dojeli na Vysokou do hospody, podívali se na koníky..., ale celou dobu nám táta vůbec nepomáhal a já ani jednou neměla pocit, že to nezvládám, miminko neplakalo, hrálo si, lezlo po hospodě:o) a dokonce ani neusnulo v autě po cestě domů. Krásný dopoledne! Pro většinu matek je to pravděpodobně trivka, nejsem jako většina matek:o))), proto jsem na sebe pyšná, jak hezky jsme to zvládli!

30. 11. Nemoci

Nejdřív se opravdu ošlivě seznamoval se záchodem Míra, druhou noc stejně ošklivě já a oba jsme s obavou očekávali, kdy to přijde na Máťu. Jestli je kojení tím důvodem, že to Matese nepostihlo, jsem teď fakt blažená, že to ještě provozujeme. Je víc než pravděpodobný, že protilátky dostal ode mě a tím se to smázlo. Protilátky proti zvracení sice jo, ale protilátky proti rýmě, kašli a lehce zvýšený teplotě ne. To jsem nechytla jako první, takže teď s tím miminko bojuje v plný polní. A je u toho děsně protivnej, což mu nijak nevyčítám, není se čemu divit, ale mě z toho brzo trefí. Jsem ještě nedospaná z nočního záchodovýho telefonování a další deficit vzniká protivným, spánkem nedosažitelným Matesem. A je to ještě horší o to, že miminko je pěkná mrcha a jakmile se mu dostává víc noční pozornosti, okamžitě toho zneužívá a chce noční pozornosti pořád víc a víc a nakonec usíná na deset minut, aby se vzbudil a vyžadoval hlazení... Stejně tak odpoledne. Zrovna teď co pár minut mňouká... Jsou ale věci, který si prostě musí vybojovat sám.

Naprosto jasně si začíná vymiňovat směr, kterým se na procházce půjde; hračky, se kterýma si chce hrát (s žádnýma:o); jídlo, jaký hodlá jíst; způsob, jakým chce usínat... Naštěstí bych ale řekla, že není žádnej ocelovej trpaslík a nevydrží se dlouho snažit. Snažím se to nezneužívat a když nikam nespěcháme, nechávám ho, ať si jde po svým.

Komentáře  

 
0 # Majja 2014-11-11 08:34
Miminko bude jeste dolouhooooo, takze se jeste dlouho muzeme tesit na dalsi clanky ;)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich