Leden 2015

... a máme tu třetí letopočet s ročním miminkem:o)

7. 1. 2015

Venku je sněhová kalamita a Mates tu zimu vydrží tak hodinu. Pak mu začnou fialovět tváře a rudnout prsty a tím pádem rudne Mates, neboť řve. Intenzivně. Klasicky tedy navštěvujeme zdejší obchodní centrum, kde objevujeme (já) radosti NEnakupování věcí, co se nám (mi) líbí. Je to takovej kurz sebeovládání. Jako když se drží dieta. Jde to nějakej čas zvládnout a potom mi prasknou tváře, jak se cpu čokoládou:o))).

Videa jsou jenom pro zarytý Matesovo fans, jinak jsou úplně nudný, dlouhý a nedoporučuju čekat na zázrak, že to bude vtipný!

Kromě ohrádky s umělohmotnými míčky, který jistě nikdy nikdo nemyje, jsme taky objevili žíněnkovou prolejzačku v CostaCafe. Někdy má Mates chuť na to, jindy na ono. Filtr neznám. Ovšem dneska ze žíněnek utíkal na volná prostranství pouze v punčochách a byl těžko ulovitelný. Škodil i jinak - z květináče vyndaval kamínky a ty se snažil pojídat. Nevadí, husy a krávy je žerou taky, líp pak tráví jídlo!

Mates objevil, že má hlavu a na ní se dají dávat věci. Dokonce si všiml toho, že větší bžunda to je, když se u toho na svojí maličkost dívá do zrcadla, takže se s červeným lavorkem promenáduje po bytě a prohlíží se, jak je krásný.

Máme za sebou historický úterý, který jsme s Matesem strávili téměř úplně sami, neboť Míra se školí za účelem získání tabletu. Dopoledne bylo Matese plavat a jelikož to bylo výjimečně v úterý, přesně na tu půlhodinu dorazil Míra, kterej měl tou dobou volnou hodinu. Byla jsem celou dobu schovaná za plavací deskou, aby za mnou miniosloň nechtěl a snažila se fotit. Foťák na našem telefonu v bazénu fotí velice marně, fotky tedy nezveřejním. Nicméně chlapcům to šlo tuze a ani se moc netopili (Mates). Odpoledne jsme šli s Matějčkem na boby a musím říct, že mě nohy bolejí jako kdybych zrovna uběhla maraton (čert ví, jak bolejí nohy po maratonu, ale představuju si to takhle!). Mates nakonec prořval jenom cestu autem domů, takže vlastně dobrý. Pak jsem už zhroucená volala, kdy Míra přijde, že už nemůžu a už v půl osmý byl doma! Den jako prase! Ještě nás to čeká několikrát...

21. 1. 2015

Matese vyleze na křeslo nebo gauč. Úplně sám. Konečně jsem dospěla do fáze, že jsem ho přestala pronásledovat po bytě a rozhodla se, že je tu bezpečno, a že když sedím v obýváku a on zaleze do pokojíčku, nepáchá tam sebevraždu. To jsem si teda toho moc neužila:o). Teď je zase potřeba ho pronásledovat, protože zatímco nahoru na nábytek leze sofistikovaně, dolů se vrhá. Po hlavě.

31. 1. 2015

Maýskovi vylezl osmý zub, pravá dvojka dole. Konečně se zaokrouhlil:o). Lezení na vyvýšená místa doladil k dokonalosti a padlo i naše vyvýšené spaní. Po pseudožebříku vyleze úplně v klidu nahoru ... a pak se vrhá dolů!!!

Po návratu od rodičů se klasicky rozbilo spaní a dneska nás miminko svou přítomností oblažuje od pěti. Díky brzkému startu je taky brzo v cíli a protivnej je od devíti. Stejně jsme se ale ještě nakonec vydali sáňkovat. Této aktivitě ale zatím nijak neholduje.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.“ Jan Werich