Duben 2015

Duben, ještě tam budem.

DSC 81855. 4. Liberec

Mates je v Jirkově. Co tam dělá nevíme, protože my (já, Míra a psi) jsme v Liberci. Jeden celej den a dvě noci tu miminko není. Co tu ale je, je svatej klid!!! Ráno jsme se vyhajali do růžova, pak jsem si šla zatrénovat s Dýdunkou sbíhačky, pak jsme se najedli a teď zase vegetíme v pelíšku a těšíme se na odpolední vycházku (já) a na trénink (Míra). Večer nás čeká nějaký nakupování a pak provokativní mlácení nádobím i po sedmý hodině večerní, nebo´t tím nikoho nebudíme!!!:o))).

První zprávy hovoří o tom, že Mates vstával v pět:o).

Má to chlapec akční. Na návštěvu se přijeli podívat naši a vzali nás do ZOO a do města a teď je chlapec u jirkovských úplně sám bez mámy a táty. No jo, už je to velký miminko!

7. 4. Liberec
První den zpátky v libereckým režimu a zase spolu. Nedošlo mi, že Mates bude z odděleného víkendu a nočního cestování unavenej, a tak jsem naplánovala vycházku kolem ZOO. Vzala jsem i holčičky a na místo jsme se dostali tramvajkou. Tentokrát už Matese tramvaj otravovala a na každý zastávce hejkal, že už chce vystupovat. Zadem k Opicum šel tak polovinu cesty, zbytek se nesl v krosně a chvilku si hrál u laviček u potůčku s vodou. Dokonce jsem ho i blbě oblíkla, takže do vody nemohl a to mu na náladě nepřidalo. Zpáteční cestu parkem si ale užil. Dostal volno a seběhl celej park "tryskem" až dolů. Leží tam ještě sníh a několikrát přistál na zadku, protože to klouzalo. Sedí potom na místě pádu jako shnilá broskev a hejká, že chce zvednout. Doma jsme našli v plence bobek a to se teď stává už opravdu velmi výjímečně, ale Mates se zasnažil ještě i do záchoda. V půl jedný usnul jako noha.

22. 4.

Poprvé jsem se vydala s Matesem do města jen tak - bez kočárku a bez krosny s ideou, že chlapec bude celou dobu pěkně makat po svých. Nelze mu než zatleskat! Poponést chtěl jenom posledních pár metrů před brankou a párkrát se ve městě chtěl jenom přitulit ve vyvýšené pozici, jinak všechno odchodil sám.

WP 20150421 002Začali jsme průchodem parkem a prohnáním cizího jorkšíráka. Fenečka přesně nevěděla, jestli je Mates kámoš nebo hrozba, a když se pak finálně zalezla schovat pod lavičku, raději jsem Matýska odvolala. I jorkšírák vysící na nose je nepříjemnost:o). Pokračovali jsme k Bláhovi na koktejl a něco dobrýho. Mates seděl veledůležitě na velký židli a brčkem cucal svůj borůvkový koktejlík:o). Já si dala taky sladkou ňamku a posíleni jsme šli koupit mě kafe a pak do Billy pro jogurtotvaroh. Tam si Mates odpočinul v nákupním vozejčku. Na náměstí prohnal holuby - velmi výživně a přes Hudy sport a DMko jsme se vydali domů. Dohromady jsme byli venku přes dvě hodiny a Matese naprostou většinu času šlapalo. Mám ho na dětských kšírech a tím budíme mnoho emocí. Nejčastěji ty pozitivní. Lidi se usmějou, někteří mají potřebu to komentovat, tak "vtipně" odpovídám jako že Mates kouše nebo utíká za fenkama; jiní na mě házejí pohledy mluvící o týraném dítěti a šílené matce. Především matky dětí Matesova věku mívají velmi ostré pohledy:o))). Je mi to putna, ale je až zarážející, kolik lidí si prostě nemůže nechat svý připomínky pro sebe a cosi je nutí mi je sdělit:o).

Někde během dubna se Matesovi ukázala jedna stolička. Nevím, jak dlouho ji tam má. Vím ale, že miminko je obrovský hrdina a nikomu to ani slůvkem nenaznačilo... Dokonce má teď období celospánkových nocí, což považuji za malý zázrak a sklesle čekám až to přejde:o).

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Snažme se žít tak, aby naší smrti litoval i majitel pohřební služby.“ Mark Twain