Že bolí porod, je celkem profláknutá informace.

Nikde se už ale nepíše, že pak to bolí taky. Sice ne tak koncentrovaně, zato dlouhodbě. U mě to začalo šitím a občasnutím píchnutím jehlou paní doktorky mimo nebolavou oblast. Pokračovalo to bolestí při sezení. K tomu se přidalo kojení a to je radost se vším všudy. Kojení mě pálí jako sto čertů a jestli ještě někde někdy najdu článek nějakých géniů, že kojení nebolí, tak je pojedu osobně upálit. Prošla jsem si martýriem otázek na techniku kojení a na počet vystřídaných poloh a prsou... Všechno správně a stejně je to odporně neříjemná sranda nacpat dítě mateřským mlíkem. Samozřejmě, že se to zlepšuje a teď po třech týdnech kontinuelní bolesti obou prsou, kdy víte, že za dvě hodiny to přijde zase a za další dvě zase, se situace uklidňuje a jedna strana už během kojení nebolí vůbec, jenom když se hrdina přicucává a vymejšlí u toho kraviny a druhá strana si už asi na tu bolest zvykla. Myslím si, že to bolí furt stejně, jenom tělu už došly látky na informování mozku nebo si tělo uvědomilo, že plejtvá časem - stejně to za dvě hodiny bude bolet znova a za dvě znova... K těmhle přímým mateřským bolestem se přidaly záda. Když mi je chtěl Míra poprvé namasírovat, byly místa, kde se nemohl pomalu ani dotknout, abych neskuhrala. Teď, po jeho pravidelný péči, je to lepší. Nikdy mě bolesti zad příliš netrápily a když, tak na úplně jiných místech než teď. Kromě absence spánku kvůli kojení a přebalování a uspávání se mi taky blbě spí, protože mě bolí kyčle. Těžko ležet na boku, ale na zádech vážně neusnu a o spaní na břiše nebo v mý milovaný stabilizovaný poloze se mi může nechat akorát tak zdát. Všude jsou totiž prsa, který narostly do gigantických rozměrů. Navíc se k tomu jedno rozhodlo, že mírně zrudne a zatvrdne a bude bolet i mimo kojení... Každou minutou mě provází bolení něčeho a moc mě to nebaví. Nevím, jestli to ještě někdy přejde, zářné zítřky mi zakrývají hory plen k vyžehlení...