Jako matka jsem ještě o něco víc asociální, než jsem bývávala a tak jsem si řekla, že je čas trochu se vzpamatovat a začít i s miminem žít. Trošku:o).

2. - 4. březen 2015 JIH

Do Čech přiletěla z Londýna Veronika, a protože jsem jí chtěla vidět tuze, uskutečnila jsem na mě velmi odvážný plán. V pondělí odpoledne na Matesovo spaní jsem nás (mě a Matýska) naložila do auta a bez Míry (a psů) jsme se vydali na jih. Miminko se chovalo úplně vzorně a někde u Chrastavy bez předchozích zvukových projevů usnulo. Abych ale nebyla v klidu úplně, v Ústí se rozhodlo, že už jako konec a ve zpětným zrcátku na mě koukaly oči, který se už evidentně nehodlaly zavřít. Vymejšlela jsem plán, jak dojedeme se řvoucím tvorem za zádama, ale řvoucí tvor se nekonal;o). Mates si vysloužil velký uznání, když až do Mostu koukal s okýnka, něco mi vyprávěl, zpíval si a ani trochu neprudil. U Veroniky doma se jako vždycky styděl a bál dohromady, lísal se ke mně, ale výbornou svíčkovou Veroniky tatínka zbouchal až měl boule za ušima:o))). S Filipem vytvořili ftipný duo s hrablama na sníh a Mates si udělal modřinu na obličeji, když mu ruce propadly šprušlema na plotu a pád zastavila až hlava (která mezi šprušlema neprolezla:o).

I u našich doma dělal Mates andílka a vůbec nejvíc se snažil u naší babičky, když žral jako prokopnutej jeden den kaši s kuřetem a druhej den omáčku s rejží. A dokonce, aby babičku s dědou uhranul úplně, řekl si sám o záchod a protože babička dala nočník našim a do velkýho záchodu by mi Mates zapadl, vykadil se do salátový mísy:o))). 

Ve středu jsme se šli podívat na kopec na prolejzačky, ale foukal sudenej vítr. Nakonec mě Matese hnal velmi hlasitým HAM, HAM do zdejšího nákupního centra pro rohlík. Taky zkouknul rybičky a ptáčky ve zverimexu a prubnul mostecký autíčka, vláček a koníky:o).

Po víc jako roce jsem s Matějčkem spala v jednom pokoji a měla z toho takovej štres, že jsem spánku moc nedala. Ovšem úplně zbytečně. První noc spal Mates úplně klasicky do půl páty na mlíko a pak si to natáhnul až pomalu do osmi. Druhou noc spal taky fajn, ale vstal děsivě brzo. To by doma nebyl problém, ale přeci jenom v Mostě bez jeho hraček a navíc u našich, kde je rozbitný úplně všechno, to bylo dost adrenalinový.

Cestu zpátky do Liberce vytvořil podobnou jako tu první na jih. Ve Cvikově jsem už ale měla za zády řvoucí mimino. Jelikož jsem ale nebyla schopná vymyslet, kde zastavím, jela jsem dost dlouho (k Jablonnýmu) a Matese řvaní přestalo bavit. Myslím, že mu došlo, že volant pustit nemůžu a srandy kopec se mnou teda nebude. U Agipu v Jablonným zmlknul a až do Liberce koukal a broukal... Prostě si to zase žehlil:o))).

Tady už na nás čekal Míra a pesjkové a klídek.

Konec března

Míra odjel na lyžák a jelikož jsou tři psi a jedno mimino na mě moc, odveleli jsme se všichni hromadně na jih k rodičům. Hlavní stan jsme rozbili v Jirkově, ale často jsme podnikali loupeživé výpady do Mostu. Výlety na venkov:o) Matýska baví. Rád prohání slepičky, hrabe se v bahně, válí se v loužích a hází kamínky do sudů s dešťovou vodou. Taky rád jezdí na Hřebíkárnu, rád se cpe babičinejma ňamkama a tentokrát poprvé spal v noci beze mě u jirkovskýho dědy a nutil ho ráno vstávat a courat s nim po domečku, než zase usnul:o). Já se povalovala v našem domečku, chodila ven s pejskama a nedělala nic, neboť v Jirkově dítě nevidím, jak je den dlouhej:o). Domů jsme dojeli v neděli v noci. Hmmm, uteklo to rychleji než poslendí lyžák. To opravdu jo!