Celá banda, teda kromě Matese, jsme se zúčastnili velmi povedené akce!

Co bych asi tak měla napsat? Bylo to úžasný! Takže moje nadšení v několika bodech, který ale nejsou nijak řazený podle důležitosti.

LOGO: znáte to - věci dotažený do posledního detailíku. Jednoduchý, jasný, žádný pacičky. Nádhera.

ODZNÁČEK A BROŽURKA: chodím se na ty dvě blbiny dívat a usmívám se u toho. Malinkej odznáček s logem treku, žádná reklama psímu žrádlu. Vlastní odznáček. Jestli to zní pionýrsky, tak to jste tu blbinku neviděli:o). No a pak v neotřelým formátu itinerářík, kam se v Jizerkách vydat. Jasně, stručně, bez balastu. A zase především moc krásně. Dyzajnově:o).

ORGANIZACE: po AppleCupu v Mladý Boleslavi a dodávce naší tapety už bych neměla bejt překvapená, že organizace může fungovat tak sympaticky... A stejně znova překvapená jsem. Všechny informace včas, krásnej web, připomínání se a pak banán a Delissa a skvělý ňamky pro psy, na cestu mapa a úkoly, v cíli čaj a svařák (kdo má odznáček, dostane svařák zdarma:o)

TRASA: šli jsme trasu krátkou. Rozjezdy máme jako vždy špatný, a tak jsme zabloudili hned na první odbočce, ale celkem hezky jsme se našli a byť jsme tím urvali nějakej ten kiláček navíc, vůbec to nevadilo. Kontroly byly hezký:o). Že slovo hezký používám často? Ale když ono to bylo celý hezký. Funkční a hezký. Originální, s nápadem. Hezký.

PSI: foxlové se nezapřeli a odešli s jistě největším kraválem, kterej kdy nějaká psí skupina vytvořila. Ke řvaní strhli i princeznu Kraťandu, takže decibel bylo požehnaně. Artýskovo singl tahací kariéra je v řiti, vodítko sice nepovoloval, ale taky si setsakramentsky hlídal, aby mi náhodou nepomáhal moc. Bubíš a Dýdynka jako neoficiálové šly chvíli bez vodítka, ale nakonec byla Bubíš taky uvodítkována (bůchví, co v tom lese žrala...) a jak se zvedaly počty cyklistů, byla na šňůře i Pesnivka. Když se foxlové spárovali, přestali zevlovat a normálně vytvořili funkční dvojspřeží, který už nějaký to tahání opravdu vytvářelo. Dokonce bych si myslela, že pak i poznali, že se blížíme do cíle a poslední kilometr dva, opravdu zabírali. Artýskovo poslušností úkol nebyl zvládnutý ze strany psovoda ideálně, ale Idiotek nakonec ležet zůstal a přivolat se nechal. Je to takovej blbeček. Jelikož start (stadion Bedřicov) byl jinde než cíl (Nová Louka), muselo se ještě dojít zpátky k autu. Dědek se rozhodl, že už ho bolejí nožičky a že už v cíli vlastně je, tak proč by jako ještě měl někam chodit? A jít nechtěl. Otáčel se zpátky nebo stál a čuměl:o). Nakonec jsme ho normálně museli na chvíli vzít do náruče a přejít jakejsi kritickej bod, od kterýho se rozhodl, že už se zase půjde dál. Holky obě zvládly kilometry úplně s přehledem.

Jo a ještě naše báseň:

Vlk nás žene přes Jizerky,

je to vážně velká psina.

Až nás kousne do prdelky,

nebude nám více zima.