Ježiši, jak mně se ráno nechtělo vstávat!

Nakonec jsme se vykopali a vydali se na hřiště. Na poslední chvíli se Míra urval a i letos se vydal s Artýskem na cestu sám. Nebylo to totiž od začátku jasná záležitost. Nejdřív si vyvrknul kotník, potom si nastydnul záda... Jenomže je to hrdina a s Artýskem se do toho dali. Jsou to moji pašáci. Letos prej dogtrek bolel... Kluci dali 26km za 3h a 22minut a doběhli si pro první místo!!!

 Podle Mírovo slov to letos nebyla úplně procházka růžovým sadem. Ale Artýskovi patří velká pochvala, protože minul hárající Lavišu a neotáčel se, bežel celou cestu a nechtěl se zastavovat k očuchávání a očůrávání ani ke koupání. Podporuje to mojí teorii, že Artýsek a Míra se neuvěřitelně našli a dokážou se naladit na stejnou vlnu... Prostě běželi a chtěli vyhrát.

My jsme se s Bubíšem přidali k Májjovi s Pupíkem a čistě kvůli neprosté nesoutěživosti jsme si trasu zkrátili a tím se dobrovolně diskvalifikovali. Původně jsme to chtěli svést na únavu nebohého Pupíka, ale byli jsme prokouknuti:o).

První a druhou kontrolu jsme našli úplně v pohodě. Na třetí měla Bubíš válet sudy, tak válela s trochou pomoci:o). Májja má na válení sudů opravdu velmi zvláštní neprezentovatelný povel. Na požádání s Pupíkem jistě rádi předvedou. Čtvrtá kontrola test, pátá tvorba psí botičky, na kterou jsme se vykašlali, protože jsme lenoši, šestá kontrola spojená s osmou byla nepřekonatelným problémem. Aportovat opravdickej párek a chytit piškot padající z pusy... Bez komentáře! Sedmou kontrolu kdesi na kopci jsme ani nešli hledat. V cíli jsme byli fakt brzo.

Takže my s Bubu nakonec diskvalifikace, ale test jsme měli jenom s jednou chybou!:o)))

Míra vyhrál krásnou židli na naše agiliťácký sezení, deštník na agiliťáckej déšť a pytel krmení pro psíky. Já jsem získala moc hezkou bundu:o))).

Děkujeme holkám za skvělou akci!

Fotky najdte časem tady a tady.