Tak a jdeme na to!

Dost bylo zevlení a nejasných cílů. Přichází zkouškové období! Dýdynka už není žádný štěňátko (no, je, ale dost přerostlý:o), a tak je potřeba začít testovat její psychickou odolnost, když jsem vynervená před jakýmakoliv zkouškama. Po pravdě jsem velmi zvědavá, jak moc a jestli vůbec nervózní budu, protože mám tentokrát zcela jasno, proč na zkoušky jedeme. Jedeme vyzkoušet, jak nám to půjde v lehce stresových podmínkách. Když na konci bude splněná zkouška, dobrý. Když ne, taky dobrý:o). Abych si podmínky lehce zhoršila, přihlásila jsem nakonec i našeho mistra Bombastika.

V úterý jsem ho ale ještě nevzala a trénovala jenom Pindruška. No, trénovala. Žrala odměny pro nic za nic, protože ona už tak nějak všechno umí. Měla by zvládnout tři otočky na jednu stranu; klus vpřed, když já poskakuju vzad:o); sedět, když já poskakuju před ní a ležet, když před ní poskakuju jinak:o); nakonec packy a tadáááá. Zkouška hotová! V reálu to tak úplně sranda není. Zrovna dneska se Pindruše rozhodla, že packy nedá, ale snad je to tím, že si orvala bříška při tenisákování a až se to zahojí, bude packovat v pohodě.

V sobotu dopoledne jsem do Hrádku vzala i Artýska, aby se Petra Malá podívala, jestli je pro něj MD1 vůbec složitelná. Klus, který je potřeba během celý zkoušky, je naše opravdu slabá stránka. Moji foxlové neklušou, oni skáčkou, hopsaj, pocválávaj, přihopásvaj, poskakujou, cokoliv v pozici u nohy - jen ne klus:o). Pro Bubíše je takhle zkouška úplně zapovězená:o))), unavený Artýsek šanci má. Je to poslední zkouška, co mu chybí, aby splnil podmínky pro udělení MoD1! Hihi. Jeho funkce je jasná, udělat mě lehce nervóznější, protože jeho selhání zavání adrenalinovým zážitkem - vraždou přihlížejícíh psů nebo očůráním cvičící plochy nebo ošustěním nějaký fenky nebo řvaním na maliňáky v kotcích... prostě radost:o)))!

Nakonec to vypadá, že naděje pro oba hafíky na složení dogdancingových zkoušek existuje!