Druhá

Druhá - Dvojzkoušky v Krupce

Už kdysi dávno jsem vypracovala teorii o tom, že jsem v minulým životě byla pravděpodobně brutální vrah malinkých bezbranných pejsků a teď se mi to všechno vrací ve vlastnictví dvou potrhlých foxteriérů.

Rozhodnutá vyhnout se za každou cenu Artýskovu skučení, jsem naplánovala neskučící cestu na neřvoucí zkoušky. Artýsek ovšem můj plán briskně prohlédl, a tak jsem ani jednomu ani druhému stejně neunikla. To ovšem nebylo to, co tyhle dvojzkoušky zařadilo do sekce NEZAPOMENUTELNÉ. To dokonce ještě nebyl ani první běh. Na něm nebylo nic výjimečného. Artýsek běžel a pak jsme se diskli. Něco jako HOP a pes v tunelu. Rutina. Druhý běh už jisté atributy nezapomenutelnosti získal, ale pořád nic moc. Těsně před startem jsem (já hlupák) dala Artýskovi poslední kousek piškotu, kterej se rozhodl začít dost dramaticky vykašlávat uprostřed slalomu. Vystrašil i paní rozhodčí, která měla pocit, že psík umře. Já ten pocit neměla. Jeho neschopnost v klidu sežrat kus piškotu mě nepřekvapuje už dlouhá léta. No a o dalším postupu parkúrem nemohla být řeč, takže taky disk. Rozhodnutá nepodlehnout splínu jsem vzala flexinu a řekla si, že Artýsek si zaslouží pořádnou vycházku, protože, ruku na srdce, na jeho poměry se celkem snažil. Po chvíli jsem změkla natolik, že jsem situaci vyhodnotila jako útěku nemožnou (šli jsme polem, na každou stranu bylo kilometr vidět a široko daleko nebylo po srnkách ani vidu ani slechu) a Osloně pustila z vodítka. Za srnkama nezdrhnul. Zvládl vymyslet něco mnohem krásnějšího - našel odpornou žumpu plnou bobečků:o) z přilehlého kravína (nebo čeho) a v té se jal radostně rochnit. Běžné pořvávání takových prkotin jako KE MNĚ vyhodnotil jako nepotřebné a nakonec musel být z těch tekutých bobečků vyndán hrubou silou. To okamžitě odměnil otřepáním se v mé těsné blízkosti. Tolik sprostých slov už zase dlouho neřeknu. Dovláčela jsem ho zpátky na cvičák, kde se konaly dvojzkoušky, a tam naštěstí našla hadici, kterou mi dovolili použít na smytí toho nejhoršího. Ze mě i z něj. Kéž by alespoň tohle pro něj byl trest, ale ne. Jestli něco můj milovaný foxteriér miluje víc než hračky, je to proud vody. Dokáže se proti němu vrhat dlouhé minuty, radostně se topit a chrčet, pak se otřepat a celý proces opakovat znovu a znovu... Poněkud nafoukaně si začínám myslet, že začínáme být známá dvojka, neboť když jsme procházeli kolem ostatních účastníků, většina si smradu, který jsme si s sebou přinesli, všimla a vesele komentovala. No, jistě jejich psi byli neudušení piškotem a celkem voňaví!!! To je potom krásně na světě!

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde