Nenávidím vstávání o víkendu!!! A ještě hůř - nenávidím vstávání pro nic za nic o víkendu a neoficiální závody jsou právě takový nic. Kazit to můžeme i na oficiálních a když se to náhodou povede, budeme blíž našemu cíli a to jsou zkoušky A2.

 Tentokrát si Artýsek s sebou zabalil necelou polovinu soustředěnosti než měl na závodech v Chlumci. Možná to bylo i proto, že já jsem postavený parkur vyhodnotila jako velmi jednoduchý (a takový opravdu byl) a nedokázala jsem v sobě najít dostatek odhodlání to zvládnout. Opravdu si myslím, že organizátoři (rozhodčí) mohli trochu běh zkomplikovat, protože tohle bylo opravdu úplně jednoduchoučký. No a na tomhle úplně jednoduchoučkým parkuru Artýsek nasekal dvě odmítnutí a jednu špatnou zónu! Proč? Těžko říct. Se zónama bojujeme, takže o tom nic, ale proč se dvakrát vyhnul překážce v téměr přímém směru je opravdu otázka s velkým O a nemám na ní žádnou odpověď! Někdy blbě ukazuju, jindy letí pták, ale tentokrát jsem nenašla nic, co by bylo zjevnou příčinou! V agility jsme skončili předposlední, ale o to nejde. Jsem zklamaná, že jsme to zkazili, když to bylo tak strašlivě jednoduchý, že bych to dala i s Bubíškem! 

Jumping se nesl v podobném duchu. Psík koukal kde co lítá. Poznám to z jeho stylu běhu. Umí být takový napružený, přikrčený, nespustí ze mě oči. Tentokrát se pohyboval s hlavou hodně nahoře, strunkovitě a roztržitě. Jumping jsme zvládli s jednou shozenou překážkou a skončili 12. Výkon jsme odvedli lepší, ale pocit z toho mám stejný jako u agility. Prostě nic moc. 

 Takhleto šlo Honzovi s Phoebe a Martině s čarodějnicí Elly:o). 

Elly moc gratulujeme k absolvování prvních závodů a paničce k neuvěřitelný výdrži. Jste holky hrozně šikovný!!!