Dopoledne vypadalo, že pojedeme do p*dele a ne do Prahy na trojzkoušky.

Řešila jsem trochu tahanice s penězma, a tak se do poslední chvíle nevědělo, jestli tam pojedeme nebo ne. Nakonec jsme zaplaceno samozřejmě měli a mohli jsme vyrazit. Jiného názoru bylo Matese, které se rozhodlo spát a jíst a cokoli vytvářet úplně jindy než je obvyklé. Naštěstí mám skvělýho Míru, se kterým jde úplně všechno:o)! Cestoval s Matýskem vzadu, zatímco já jsem řídila a bylo to úplně parádní. Na prezentaci jsme dojeli v pro nás naprosto komfortním čase, v klidu jsem si udělala bydlík s Bubíšem a s Dýdynkou a akorát začala prohlídka parkuru.

Parkury byly senzační. Vždycky někde nějakej zádrhelík A1 levlu, taky rovinky a pár kříženíček:o))). Na první běh jsem se s Bubu zodpovědně rozcvičila - nejdřív drobně utavit tenisákem, potom rozeskákání už na ňamičky a pak trochu poslušnosti. Přesto na startu rozhodně nezůstala v sedě, ale v takovým bizardím zkrouceným postoji, zónu (ani jednu) rozhodně nezastavila, ale zřejmě se jich někde dotkla, protože nikdo nemával a jelikož jsem vyrobila jenom jedno odmítnutí a NESPADLA ŽÁDNÁ LAŤKA!!! doběhly jsme si pro druhý místo, který je mi u zadečku, ale hlavně pro naši první A1 zkoušku!!!

Druhý běh Bubíš zařadila áčko mezi skokové překážky a taky se podle toho zachovala. Skočila ho z takový vejšky, že ačkoliv s ní nejsem zatánce opravování na závodech (neboť v tom rauši je jí to úplně jedno), vrátila jsem jí, aby ho skočila ještě jednou z tý samý vejšky:o). Nakonec jsem jenom pochválila náskok zadníma nožičkama a běžely jsme do cíle. DISK.

Třetí běh áčko zase letadlový, ale chtěla jsem si vyzkoušet takovou pasáž, co tam byla postavená, tak jsem na to hodila bobek a DISKly jsme se až na tý pasáži:o). Bubíš vyhnula překážku, ale já se pohybovala dost kreténsky, a protože jsem si celou tu pasáž chtěla vyzkoušet znova (a stejně by to bylo už 10 tr. b.), tak DISK. za znovu proběhnutí tunelu.

ALE spokojenost veliká. Bubíš shodila za celou dobu pouhopouhý dvě laťky a povedlo se nám pár celkem hezkých sekvencí. Na Bambulku je kromě zón spoleh a náběh do slalomu nebo vyslání na skočky má fajnový, musím se hodně blbě motat, aby ustřelila na jinou překážku a odložení na stratu sice není sedni, ale v krpatým postoji se pes ani nehne a to jsem ji dneska celkem natahovala:o))).

Artýsek na nás čekal doma. Asi by si vybral jet s námi, ale Míra se staral celou dobu o Matese a venčit našeho osloně mezi volně se pohybujícíma borderama není zrovna procházka růžovou zahradou. DýDynka jela s náma a chovala se tuze slušně. Neřvala ani uvázaná u stromu a dokonce ani když jsme s Bubu závodily. Za to si žuchlala koupenou tyčinku z nějakých smradlavých hnusů:o).