Nepřečetla jsem si info na Pavlíniných stránkách a v neděli se strašlivě natěšená vydala na Smečku. Byla jsme tam nakonec s Bubíškem sama:o))). Mírně zklamaná, že jsm zase bez instruktorky:o) jsem si vytahala překážky a i přes stálou sněhovou nadílku jsem začala s psíkama trénovat. No jasně, že se mnou přijel i Artýsek a s novým foťákem i Míra:o), takže jsme to rozjeli ve velkým stylu:o)).
S Bubíškem jsme se klasicky rozcvičovaly na CIK/CAP. Bubíš je holka fakt šikovná a jestli o něčem můžu prohlásit, že umíme, je to právě stáčení kolem bočnic. Na to, že je Bubu tuhá jako podešev, krásně krátí krok, naklání těžiště a stáčí hlavu. Paráda. Komfortnější by pro nás byli smallíci, ale je dost veliká - tak o 1 - 2cm bude v M. No, uvidíme, jak dlouho ty eMka vydrží... Co je teď ale hlavně v našem zájmu je slalom. Protože do země nejdou napíchat laťky, problém s tím, jestli nechat 10 latěk nebo slalom už prodloužit na 12 se vyřešil sám. 
Máme slalom po čtyřech laťkách, takže ho musím mít postavenej celej. Bubíš překvapila a bez velkýho přemlouvání jich dala rovnou 12 a hotovo. Trochu bojujeme s její samostatností při slalomu, ale je to foxteriér Bubu... To, myslím, vysvětluje vše. Pokud se pohybuju rovnoměným pohybem, můžu jít od slalomu i dva metry, ale náhlý změny mýho pohybu jí nedělají dobře. Náběhy do 45 stupňů dává s 95%ní úspěšností. Paráda! Jsem spokojená. Nikdy bych si nemyslela, že můžeme ve slalomu dosáhnout takový samostatnosti! Jsem teď ale trochu hamižná a chci víc:o))) a samozřejmě nevím, jak na to:o). No, uvidíme, v plánu je další Silvie a Pavlína:o))). Tunel je radostná událost, pokud se nestáčí ode mě. To se pak psík zasekne a řve:o). NEVÍM, NEVÍM, NEVÍM. Vydrží to dlouho až pak trefím mezeru, kdy se potřebuje nadechnout, znovu zavelím TUNEL, ona se restartuje a je klid:o))).
Těším se na jumpingy postavené na hřišti a nejvíc se těším na prázdniny strávené ve sbíhaným stylu:o))). Náš novej foťák umí kromě fullHDvidea i slowMotion, tak to budou zóničky jako víno:o))). Po zkouknutí SlowMotion videa jsem šla Bubíškovi zkontrolovat tlapky, protože neměla pravidelnej krok a to mi bylo divný. Našla jsem jí bebí:o). Mezi prostředníma prstama má puchejř nebo to tam má odřený nebo co. Prostě není úplně v pořádku, ale ze 100%ního nasazení jí to nevyrušilo...
I Artýsek si tentokrát užil agility. Málem jsme se s Mírou uchechtali, když se měl kolem bočnice stočit on. Vím, že jsem ho to nenaučila já, ale to neznamená, že u toho není k popukání:o))). U slalomu kouká pouze a jedině na mě. Chudáček si vyžral všechnu mojí neschopnost až do dna, ale někdo odnést prostě musel.
Aspoň si teď užívá jenom činnosti, který si vybírá on a nemusíme se přenášet přes jeho neochotu spolupracovat:o).
Mojí teorii o tom, že Artýsek je vlastně kočka už jste slyšeli? Kočky na lidi kašlou. Jedou si to svý a vy jste jenom živitel a drbatel. Podle týhle definice máme doma psa Bubíše a kocoura Artýska. Arturek o všem dumá, jestli mu to přinese profit a vybírá to, co je pro něj nejlepší. Nikdy nedostanu jeho rozhodnutí ve svůj prospěch zadarmo. U Bubíška je to samozřejmost - panička je nejlepší i když nevládne piškotama a hračkou. Jenom běžet k ní je božský!!! Artýsek to promyslí během pikosekundy a zvolí si. Proti jeho volbě není odvolání. Ale na hřišti jsem vždycky správná volba já, a tak běhal jako divej a skákal, a pak funěl jako lokomotiva, protože přes zimu mu fyzička odešla do teplých krajin:o))). Na hřišti miluje jakoukoliv spolupráci se mnou, ale mimo hřiště prostě nestačím:o).
