Agility

Jeli jsme na naše první A-dvojky. Trochu jsem se bála, že tam způsobíme nějaký faux-pas. Něco jako že Artýsek opustí parkur nebo že někoho trochu pocuchá, ale zvládli jsme to s přehledem.

Tam sympatičnost končila, protože když jsme dorazili a uzřeli tu strašlivou mačkanici lidí a psů, měla jsem sto chutí se otočit a vrátit se domů. Při prezentaci si veterinářka prohlídla očkovák a ve stejnou dobu, co jsem Mírovi sdělovala, že netuším, jak Artýska dovedeme k parkuru aniž bychom po cestě někoho zabili, mě požádala, ať psa přivedu, že ho chce taky vidět. Paráda, Míra prokličkoval mezi 1000000psů, doktorka udělala kuk a bylo, kličkovalo se zpátky. No děs. Se třičtvrtě hodinovým zpožděním začala prohlídka parkuru. V areálu byly postavený parkury dva, jeden pro kategorii large a druhý pro small a medium. Ty se potom jenom prohodily a na světě byly dvojzkoušky. To je fajn nápad, aspoň to opravdu odsejpá. Na druhou stranu to dovoluje ty hrozný kvanta psů...

Ráno strašlivá zima!!! Všechny okýnka na autě byly omrzlý a nebylo přes ně vidět nic.

Vyzvedla jsem na nádraží Verču a hurá na naše předpředposlední zkouškování. Vyjela jsem se zpožděním, ale Honza od Phoebe nás omluvil a nechal zapsat, tudíž jsme po příjezdu byly očekávány a bez problémú odprezentovány.

Trochu jsem přeplánovala náš prodloužený víkend a nakonec jsem nás přihlásila na závody, který nejsou úplně nejblíž. Do Lovosic. Nicméně ve prospěch mluvilo už to, že to byly dvojzkoušky a tak jsem dál nešílela a prostě to zaimplementovala do plánu. Nakonec cesta z Liberce trvala něco přes hodinku a byla dlouhá 100km. Naštěstí na silnicích skoro nikdo nebyl, takže to utíkalo parádně. Díky výkřiku moderní techniky jakou je navigace, jsme naprosto bez problémů našli cvičák ZKO Lovosice. Jeden by jim záviděl zázemí - na krásném velkém hřišti kromě spousty prostoru mají taky budovu s klubovnou a úplně normální záchody a kuchyňku.

 S Bubíškem jsme se vydaly v čistě holčičím složení na naše druhé neoficiální závody. Mladá Boleslav je blízko a lehce trefitelná i pro mě s mojí totální ztrácivostí v cizím prostředí. Přijely jsme akorát na čas, zaprezetovaly se a našly si flek k čekání. Čekání mnoho nebylo. Závody krásně odsejpaly a v jednu už jsme byly doma u našich kluků.