Agility

V podsekci Agility najdete povídání o Artýskovo závodní kariéře:o) včetně neoficiálních začátků a stejně tak Bubíškovo neoficiální snahy, které se doufám už brzo změní na oficiální...

K 7. 4. oficiálně skončila Artýskova závodní kariéra. Není ani starý ani zraněný. Je debilní:o))). Získal ovšem novou velmi důležitou funkci. Jelikož na našem domácím hřišti lítá jako blesk, bude dělat přeskokana Bubíškovi. Na Artýskovi si to prostě vždycky nacvičím:o))).

KLUB AGILITY ČESKÉ REPUBLIKY

Ústecký psí festival 2012

Už vím, že se první víkend v srpnu tahle sranda koná, takže jsme se na to připravili a v neděli ráno vyrazili.

 

 

   

Agility s oběma idiotkama

 Hahá, Bubíšek zaběhla krásně kousek parkuru a vytočila se tak, že napoprvé rozhodně netrefila slalom, ale to nevadí, protože i to se jí nakonec povedlo (po devátý:o)))!!! Nicméně skočky a tunel byly zpracovaný moc hezky a my jsme na ničem jiným vlastně ani nepracovaly.

 

Epilog

Odmítám se Artýskovou agilitní kariérou dále zabývat. Podle teorie o tom, že pes umí jenom to, co ho naučí páníček, jsem úplně neschopnej idiot. Na psovi to přece nezáleží, ne? Všechno je psovodova chyba a tečka. Moje cvičící schopnosti označíme jako podprůměrné, neboť kdyby byly aspoň normální, nemohlo by to dopadnout takhle, co? Teď není moc IN říkat, že třeba i pes není úplně optimální. Že má spoustu zákoutí, kam těžko dosáhnout. A otázka, jestli to vůbec jde, nepřichází v úvahu - správným výcvikem toho musíme dosáhnout. Abyste věděli, tak pěkný hovno! Nehodlám si drbat šišku věčně.

 

21. dvojzkoušky ranč El Paso, Svojetice

Tohle přece nemůže být jenom moje selhání. Nejsem nejlepší psovod na světě, ani v Liberci a pravděpodobně ani v týhle čtvrti a dělám spoustu chyb, ale tohle si prostě nezasloužím. Po cestě domů jsem vypracovala báječnou teorii o tom, že jsem v minulým životě byla pravděpodobně brutální vrah malinkých bezbranných pejsků a teď se mi to všechno vrací ve vlastnictví foxteriérů. Je mi to tak líto, ale já opravdu nevím, co dělám tak špatně, aby mě pro to můj téměř šestiletý foxteriér opustil na parkuru a vydal se za psem. Pes byla naštěstí psice, jinak bych si do deníčku udělala čárku za vraždu. Netuším, čím jsem ho přesvědčila, že se na mě klidně může vyprdnout a letět si, kam potřebuje on. Není na něj spolehnutí a nikdy nebude, protože to jeho podělaný vlastní rozhodování je úplně nejvejš. Není nic, co by se dalo udělat, aby se na mě začal soustředit, když prostě nechce. A teorie o špatný motivaci si taky strčte někam. Dneska se dokonce rozhodl, že nebude žrát ňamky, což jsem u něj snad ještě nezažila. Obvykle ji totiž rychle sežere a zase zevluje, ale dneska ani nežral! Čuchal háravky.

 

Strana 20 z 25

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek