Neoficiálky RASTAVA Most

Posun času je debilita. Ráno jsem vstávala podle novýho ve třičtvrtě na sedm, ovšem podle starýho je to opravdická lahůdka...ve třičtvrtě na šest!!! A ta venkovní teplota! Jedna báseň!!!

Takže jsme se s Bubu vybavily zimně a hurá na Matyldu na neoficiálky.

Jak to jenom říct?

Jedna paní nazývala Bubíše HOPÍKEM, jiná se smála (taky) a nazývala Bubíše JOJEM, další se ptala (a při tom se smála), jestli jí jdou ty pérka vymontovat z nožiček a další další řešila, jestli jí na noc vypojujeme ze sítě, že je poněkud přebitá...

Po prvním doběhu jsme si vysloužili nejhlasitější potlesk a taky jedinej smích. Bodejť by ne. Jednu z asi 58 chyb jsem způsobila JÁ tak, že jsem Bubíše po povelu TUNEL lapila ve výskoku ve výšce přibližně mýho pasu. Trpaslík byla příšerná.

Druhej běh už tak veselej nebyl. Na začátku před první překážkou jsem vypustila z pusy SEDNI a pak už nezbylo než to vyžadovat. Bubíš stála proti mně a řvala a řvala a řvala a pomohlo by jí zabít, ovšem to by nebylo nejlepší řešení... Ještě tam tak nějak chceme jezdit... Takže půl minuty na startu a čekala jsem až sedne. Když se to konečně podařilo, byla úplně na štorc tak jsem řekla jdeme a ona hop na mě. Velím HOP a ona hop na mě, velím TUNEL a ona hop na mě. Do cíle zbývá ještě 15 překážek, to si užijete. Velím HOP HOP HOP (tři skočky do oblouku), Bubu hop na mě, hop na mě, hop na mě. Velím ÁČKO, Bubíš řve a hop na mě, ode mě se odráží a řítí se na áčko, který přeletí a zonu odskočí asi tak z deseti centimetrů pod vrcholem (takže letí vzduchem tak tři metry). Pak já HOP, ona hop na mě, hop na mě a pověsí se na laťku. Pak velím KLADINA a Bubíš kupodivu hop na kladinu a sprint. Dřela jsem vážně jako kůň ale už v půlce kladiny bylo jasný, že tu zonu fakt nazkontroluju... Kvičím (ííííí) a Bubíš letí vzduchem kilometry nad zonou a taky kilometry ode mě. Jediná, opravdu jediná možnost je sbíhaná zóna. Na kladině si na mě udělá náskok tak dva metry... Už to nebudu natahovat, zase nějaký hopsání na mě a při tom úplně náhodně překonané překážky, včetně přeskočenýho tunelu a cíl. Lidé teď už trochu rozpačití, nicméně stále tleskající. Bubíš jsem nechala zakousnout do uzle a ODNESLA jsem si ji na místo. Po cestě ještě byly nějaké vtipné komentáře, tak jsem natáhla ruce před sebe a nabídla jsem visícího Bubíška na tom uzlu. Nikdo ji nechtěl. Kupodivu!

Ještě že po tomhle výkonu hned dorazil Míra. Zpakovala jsem se fakt rychle a zmizela jako dým:o).

Já chci NORMÁLNÍHO psa!!! Aspoň jednoho!!! Je to snad tolik?

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ Jan Werich