Konečně po VELMI dlouhé době článek patřící do sekce Agility. Jsem přešťastná!

Nic jsme s Bubu nevyhrály a rozhodně nemáme zkoušku, ale jsem na nás celkem hrdá. Naše první společné závody byly trapný jenom malinko a obě jsme si vybraly všechno, co z nás dělá takový závodní trotlice:o).

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ! U videí si vypněte zvuk, mňouká do toho Mates!

V prvním jumpingu se Bubíš DISKla ještě dřív, než jsme vůbec začaly závodit. Z důvodů, který jsou známý jen jí, vyhýbá první překážku, před kterou je odložená. No, je potřeba na tom zapracovat, ale je to jedna z mnoha bubíšin a je se spíš potřeba s tím naučit žít. Po DISKu jsme si ale parkurek daly a kromě ufuněnýho psovoda, kterej chcípá po prvních deseti vteřinách běhu, to nebylo vůbec zlý.

Jedničkový zkoušky byly bez slalomu a lehounký a to je něco, co nám s Bubu nesvědčí. Ne, že bysme byly nějaký technický typy, ale dlouhý pasáže typu hop tunel tunel hop tunel mi Bubíše vyšílí tak, že zkoncentrovat se na takovou záludnost jako je laťka, je pro malýho foxla téměř nemožný! Za Bubíšem to padá jako po zemětřesení a o zastavené zóně se nám může leda tak zdát.

Poslední běh bylo agility a to byla rozhodně výzva. To jsem jednoznačně zkazila já, neboť jsem zakufrovala, ale těžkou technickou pasáž jsme daly fajnově a na vyslání do tunelu jsem taky hrdá. O zónách bych se raději nezmiňovala, protože rozhodně neproběhly podle nacvičení:o))).

Výsledky nic moc, ale já jsem přešťastná, že jsme běhaly! Bubíš se na mě soustředí celou dobu - ať už na parkuru nebo mimo, nikam neodchází, nikoho nevraždí. Po Artýskovi jsou to duševní lázně!