Koza Cup

Tak takhle jsem si už dlouho nezatrsala! DISKotéka to byla parádní!!!

Ani s Artýskem snad nepamatuju tak výživnou DISKošku, ale na ne úplně příjemný věci se rychle zapomíná:o). Na závody jsem se dostala na poslední chvíli, protože někdo vypadl a uvolnilo se místo.

Já nevím, parkury byly prostě ošklivý. Minulý závody, ty od toho finskýho rozhodčího, byly těžký, ale takový těžký s úsměvem. Radostně jsem se proplítala tou motanicí a bylo mi hezky. Tohle bylo jiný. Nevěřícně jsem kroutila hlavou, co všechno lze našroubovat do jednoho parkuru. Lámání lidí i psů v pro mě nelogicky postavených sekvencích. V sobotu jsem se na to nezkoncentrovala vůbec. Kdo mě znáte, víte, že koncentrace není moje silná stránka. Musím se bavit. Když mě to nebaví, nevyhecuju se k ničemu. Takže na sobotním agility open jsem se ztratila po desátý překážce, když jsem psa poslala jinam, než kam vedla vytyčená trasa, rozbila se a parkurek jsme si už ani nedokončily a na zkoušce jsem zakufrovala na překážce číslo tři, která byla dost v rovině. Vůbec mi to nemyslelo, a kam poběžím dál, jsem nevěděla až do poslední chvíle. No takhle se to opravdu dělat nedá:o))). Na jumping jsme už jeli domů. Jednak nám jemně mňoukalo Matese a jednak jsem byla fakt otrávená. Agility má být fun a když to jednoho nebaví, má se na to vykašlat!

FOTOMO koza květen 2014V neděli to bylo lepší. Drobně:o). Těšila jsem se na jumping, protože tam nejsou zónovky a taky tam bývají hezký technický pasáže... Tady nebyly. Byly tu technický pasáže, ale ne hezký... DISK přišel už ani nevím proč. Asi jsem se zase ztratila:o))). Open si ponechalo sobotní atributy odpornosti:o). Nemístně náročný. Na takových závodech je jistě potřeba prohnat i A3 týmy, ale na druhou stranu vytvořit něco TAK nerealizovatelnýho pro A1 je nefér. Poslání psa po mírný zatáčce třech skoček do tunelu prostrčenýho pod kladinou a na dlouhou ruku (přes kladinu) vysílat na houpačku je masakr. Včas tam nebyl nikdo, koho jsem viděla. Pár borderek sice houpajdu našlo, ale opravdu velmi pár, lidi za nima vláli a točili je před sebou tak, jak si to můžete dovolit právě jenom a výhradně s borderkou. Pro large byly parkury téměř nedoběhnutelné. Pro small týmy některé pasáže neřešitelné. V medíkách foxlové prostě na dálku pracovat neumí, stejně tak jako bíglové. Nejsme na mistrovství světa, jsme na malých závodech, které nemají prověřit připravenost na mistrák! Nicméně s Bubíším výkonem jsem na tomhle openu spokojená, a i se svým. Ten podělanej začátek jsme zvládly. Jenom Bubíš nedala tu houpajdu, spadla z ní kousek na nástupce, protože jsem tam prostě ještě nebyla (obíhala jsem kladinu:o). Pak jsme se probojovaly skrz kladinu a pak jsme chvíli plavaly v brutálním náběhu do slalomu, ale od tý doby skrz všechny motanice tuze hezky až do cíle.

Na druhou stranu, zkoušky byly jednoduchý s hezkou myšlenkou - každej den prověříme něco jinýho, takže v sobotu áčko a kladina bez slalomu, v neděli slalom a houpačka. Trocha točení. My nedaly zonu na áčku a Bubíš skopla poslední skočku. Už jsem brzdila, protože nebylo kam běžet a malý pes se stočil za mnou a už to zvonilo:o).

Zvládla jsem si vyrobit moc pěknej stres, že jsem ztratila klíče od auta. Míra chtěl s Matesem odjet a najednou nebylo čím DáDu odemknout. Z nějakýho záhadnýho důvodu jsem si ráno vzala klíče náhradní a ty se teď setsakramentsky hodily. Kluci odjeli a já prolezla stan (jo to je novinka, máme stan!) odshora dolů a zpátky, několik dobrovolníků se mnou pročesávalo trávník, kde jsem se rozcvičovala s Bubíšem, jestli jsem je nevytrousila tam. V hospodě a organizátoři byli připravení na navrácení od případného nálezce. Nic. Celou dobu nic. Nikdo je nenašel, žádná bordera nepřiaportovala. Poslední naděje byla, až nadzvedneme stan, jeslti nezapadaly někam pod. Nezapadly, ale stan podezřele cinkal... Já idiot jsem je pověsila pod střechu na takovej háček, ABYCH JE NEZTRATILA a okamžitě ale okamžitě jsem to zapomněla! Tolik k mé genialitě a k mému soustředění během dne:o).

No, nevybírám si závody podle rozhodčích a neplánuju to, ale možná MOŽNÁ se příště podívám, kdo bude stavět a třeba se nepřihlásím...

Komentáře  

 
+1 # Radka a Kuky 2014-05-27 00:14
Ahoj Stodolovic týme :-), pro uklidnění nás všech... jedna nejmenovaná, ale velmi dobrá osoba mi řekla, že parkury, které jsou stavěny touto osobou pískající jsou výzvou i pro A3 a reprezentanty. Takže si zase můžem říct, jak jsme dobří! :-)A jinak, nejenom bordery zvládly vyhledat houpačku, ale i jeden strakatej australák ;-). Mějte se a těším se na další akci, jen tak se nedáme a vy s náma! :-)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Kontakt

Mgr. Svatava Stodolová

Liberec

E-mail: svatava.stodolova@seznam.cz

Copyright

 

Designed by Majja.

 Mapa stránek

„Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.“ Jan Werich