...s Bubíšem na Podještědské smečce od 14. do 18. července.

Paralelně ještě večer běžel kurz pro reaktivní psy, na kterej jsem chtěla s Artýskem, ale nechat dvakrát tátu napospas Matesovi je nevděčný a navíc Matějček chodí (je nošen) kolem sedmý spát a k tomu jsem zatím nepostradatelná...

Neměla jsem čas popisovat jendotlivý dny jako obvykle, takže jenom vysypu hromadu poznatků a dojmů.

Nejvíc největší staro-nový poznatek je Bubíšovo šílenství. Bubíšovo extra přetočený šílenství, který se dá vypnout pouze s největším sebeovládáním paničky = mě. A to mi nejde. Kromě toho, že mi to nejde, mě to taky nebaví. Nechci se po parkuru pohybova jako spektra - se stejným výrazem a pohybovou plynulostí. Chci se smát a pojekávat a mávat si rukama, protože TAK MĚ TO BAVÍ!!! Bubíše to ale evidentně baví taky a když máme běžet, zvládá to jenom se spektrou. Mrcha mrňavá. Nic mi neodpustí, sebemenší chybku odmění přetočením a šíleností. Teriér podělanej:o)! Když se ale náhodou nepřetočí a já se drobně utlumím, běhá nám to docela obstojně. Kladinu dává jakž takž v tréninku, ovšem áčko je tragédie. Trénink netrénink skáče zonu z prdele a prdel je úplně nahoře! Práce jako na kostele na dalších 20let. Bubíšina teriérovost se taky projevuje absencí pudu sebezáchovy. Slalomový tyčky rozráží ramenama s takovou vehemencí, že bych se vůbec nedivila, kdyby měla pod chlupama modřiny a pod modřinama pohmožděný ramena. Narve to do každý, ale protože má jenom něco přes osm kilo, tyčky prostě nepovolujou!!! Ale aby netrpěl jenom pes, porazila jsem železnou bočnici nohou a mám na holeni modřinu velikosti hromady mexických dolarů - modrou mám celou holeň s kusem lejtka. Au.

No a fotky jsou přepychový. Já totiž na fotkách obvykle vypadám strašlivě tlusto-blbě, tady to není tak strašlivý a k tomu to vypadá jako že Bubíš skáče jako podle šablonky:o))).

Párkrát jsem taky vyndala Pindruši. Po interakci s Bubu mi DýDý vždykcy připadá jak spící panna:o), ovšem ani zdaleka se ničemu takovýmu nepodobá. Ne, nelze ji pověsit na hračku a nosit po hřišti. Ale pro hozenou hračku doběhne cvalem a přinese i zpátky. Ne, neřve při vyslání na skočku jako protržená, ale stáčení kolem bočnice funguje a silnější strana TAM s uspokojivou rychlostí (SEM ladíme, točí pomalu a tak nějak nejistě). Ne, nepraští se hlavou do vstupu tunelu, ale do tunelu táhne moc hezky a rozhodně se ho nebojí. Taková koliovinka je to, že po několikero opakování jedné strany, nechce dělat druhou. Například když jí dvakrát pošlu do jedný díry tunelu do U, nechce se jí potom vběhnout do tý díry druhý... Stejný je to s točením a vlastně se všema doubleside věcma...