...to zase byla paráda...

Elišku jsem zažila už asi třikrát. Dvakrát na skokovku, jednou na agi a pamatovala jsem si to fajnový. Takže hurá na Elišku.

Bylo to úplně parádní. Milá přesná nestresující Eliška zase znova pojmenovala to, co už jsem slyšela, ale není na škodu si to zopakovat - ztrácím se psem na parkuru kontakt. Hlavu mám u další trasy, řeším blbiny okolo a psa za mnou nechávám samotnýho. Pes pak přemýšlí, co s tím a jak neudělat chybu, tím musí zpomalit a kolaps je na cestě. Každý moje rozpojení bylo cítit - Dýdýšino výrazný zpomalení, vypadnutí ze slalomu, hledání si vlastní trasy. To všechno tam bylo naprosto zřejmý, proč se to děje. Hezký. Tohle je něco, na čem dokážu pracovat.

A pak na slalomu. Nehledě na intenzivku se ukázalo, že slalom je naše největší slabina, takže hurá do toho a půl je hotovo:o)))!