V pátek od osmi jsme byly s Bubíšem na Ptýrově a tentokrát nás pozorovala Bára Lerlová.
Parkurek postavila s houpačkou a běhavý pasáže byly vystřídaný hezkýma technickýma. Bubíšek běhala krásně a i když jí chvilku trvalo, než zařadila houpačku mezi zónové a tudíž zastavované překážky, nakonec se srovnala. V parkuru byl těžkej náběh do slalomu, ale několikrát se nám povedl obstojně, i když nikdy ne bez zaváhání (malá si třeba u mě povyskočila:o). Byly jsme pochválený za stáčení a samostatný zpracování skoček a už podruhý jsem dostala tu samou radu - neutíkat Bubíšovi moc dopředu. Když jí moc zdrhnu, začne místo překážek honit mě. Nechávám jí na spoustu místech moc samotnou a tím jí moc uteču a je to jenom kontraproduktivní. Pořád platí to samý - musím se pohybovat plynule a nenechat se na trati vyšílet (ano, jsem to já od koho to Bubíš odkoukala, ale to už taky víme dávno:o))).
Bubíš má komfortní zónu tak mezi jedním a dvěma metry ode mě a kdykoliv se moc přiblížím nebo naopak moc uteču, přecvakne na mě.
S námi trénovaly ještě tři hnědý borderky. Až jsem si připadala divně:o). Nechtěla bych ty zvířata ani za zlatý sele. Jsou strašlivě rychlý a se středně schopným psovodem dost neuřiditelný. A středně schopný psovod je pochvala. Holky byly šikovný, ale na spoustě místech prostě nebyly, borderky v tý rychlosti vytvářely obrovský oblouky, vymejšlely si vlastní trať a každá z nich se vždycky na nějakou past chytla. nevím, možná někdy na borderu dozraju, ale zatím mě nelákají a na běhání s takovou střelou prostě nemám hlavu. A koneckonců ani tělo:o). Nějak se mi rozešla představa toho, jak rychle (pomalu) běhám v hlavě a tím, jak rychle (pomalu) běhám ve skutečnosti. Tak nějak jsem podél tunelu chtěla zrychlit a myslela jsem si, že to půjde a ono čéče najednou nešlo. Ani trochu:o). Fuj.
Takže zatrénovaní hezký!!!