Páteční odpoledne se vydařilo!

Rozvrh nemá Míra nic moc, ale pátek má krátkej, takže se čekalo na Matese až se probudí a hurá na hřiště! V plánu byly zóny s Bubíšem (jak jinak). Sbíhačky a slalom s Dýdynkou. No a lovení a žraní tenisáku s Artýskem. Plán naplněn na 120%:o).

Bubíš dala všechny zóny kromě jedný a to jsem ji hned po odskočení sbalila a vrazila do auta do boudy. Já nevím, co s ní jinýho, protože než zónu opravíme milionkrát se odmění řvaním a skákáním (díky Míšo za připomínku:o). Jakýkoliv cvičení se mnou je pro ni pravděpodobně největší odměna, co jde, takže když jí tu odměnu vezmu, třeba si všimne, že něco dělá špatně... Nebo taky ne:o). No, musíme to zkusit...

Takže Bubíš sbíhačky a slalom s prstem v nose. To jsem v neděli zvědavá, co předvede v Mladý Boleslavi...:o).

U Pindruše jsme s Mírou řešili, jestli je opravdu tak skvělá, jak mi připadá, nebo je taková normální průměrná, ale mně po foxlech připadá neskutečně geniální:o))). Zase jsme zkoušely 2x2 slalom. Je to naše šestá nebo sedmá lesson a máme celkem obstojnou jistotu. Ještě chvilku to budeme cizelovat a přidáme můj pohyb. Zatím to ale vypadá, že na můj pohyb bude zvysoka kašlat, tak uvidíme:o). No a Míra nám natočil nácvik sbíhaček, protože jsem si nebyla jistá, jestli Dýdynka běží plnou rychlostí a neklátí se u běhu. Jsem slepá jak patrona, protože Plesnivka běhá přenádherně a, světe div se, neskáče u toho jako kretén:o).

Pro srovnání jsme natočili i Bubíše. Především Bubíšin nástup na koberec je fenomenální:o)))!

Kromě jinýho jsem taky vytvořila další z mých mnoha plánů, který neplním. Přes zimu se s Dýdynkou vrhneme na dogdancing. Pro moje foxlíky nesplnitelná MD se s Pindruškou jeví jako trapná trivka, neboť klusat za mnou prostě umí. Hned. Bez cvičení. Kluše za mnou když já couvám a ona u toho neskáče, neodbíhá, necválá. Prostě kluše. Tečka. To je to tak snadný?

Jako zpestřešní cvičení se za náma na hřiště vydal přegigantickej pes - asi moskevskej strážní. NAŠTĚSTÍ jsme měli venku zrovna Dýdynku. Nikolivěk háravou Bubíši a probůch nikolivěk Artýska!!! Stál tam a čuměl na nás, vyhnat se nechtěl nechat (to jsme teda zkoušeli jenom trošku, přeci jenom kdyby se rozhod, že nás sežere, tak bysme mu ani nezadrhli v krku...) a hledat známku na krku je podobně pitomej nápad:o). Naštěstí se po asi 20minutách rozhodl, že jsme děsně nudní a odešel. Po chvilce dorazil pán, jestli jsme neviděli psa... Na následnou vycházku s celou bandou si Míra půjčil z hřiště tyčku s bodákem. Kdyby se potkali s Artýskem... Naštěstí jsme nikoho nepotkali a krásně obešli louky. Holčičky off, Artýsek on a Matese na zádech:o).