Fotky nemám. S debilem a idiotkou to prostě nejde.

Akce "další zbytečný agility" začala v pátek večer. Opravdu hodně pozdě jsem se vydala sama s psíkama do Jirkova přespat, abych se ráno nemusela handrkovat z Liberce. V Jirkově pohoda a jídlo. Ráno Artýsek použil lítačky, Bubíš byla vypuštěna, ale já se v klidu vyspala do růžova. V Jirkově mají doslova latifundie jahod, takže jsem se nacpala k prasknutí a už byl čas jet. Při balení jsem na asi pikovteřinu spustila z očí Artýska, kterej si střelhbitě našel oběť - křížence rotwajlera a nijak se nežinýroval na něj zaútčit. Naštěstí rotvík měl náhubek, takže visel jenom Artuš na něm, ne on na Artýskovi. Svýma pižlama mu Tydýt nic neudělal, já se omluvila a pán vyrovnaně a klidně odešel. Krupecké fotbalově-kynologické cvičiště jsme našli celkem snadno. Vedro ovšem na chcípnutí. 

První běh: DISK - po velmi jasném a hlasitém povelu KLADINA Artýsek v tunelu. Ale no jo, že jsem blbě ukázala... Co naplat. Zbytek běhu Artýsek běžel. Ne pelášil, letěl nebo pádil, ale aspoň běžel. Po mosteckých dvojtkouškách to považuju za zázrak.

Druhý běh: DISK - někde po třetí nebo čtvrtý překážce se Artýs začal dusit piškotem, kterej zhltnul než jsme šli na parkur. Dávil, kašlal a pak se vydal do slalomu, ze kterýho vystoupil o jednu šprušli dřív... Masakr. Nakonec jsem mu neodpustila z prostředka odskočenou houpačku a to nás DISKlo úplně. ne, že by to jinek bylo lepší...

Nechtěla jsem se tam dlouho zdržovat, tak jsem vyáhla naše flexinky a vydala se s psíkama na pole, aby se vy... Pojali to po svým. Našli odpornou žumpu plnou smradlavý vazký kapaliny a v tom se vyváleli. Oba. Smrad by se dal krájet a já je měla naložit do auta...

Naštěstí NAŠTĚSTÍ měli na cvičáku hadici a vodu a tak jsem mohla ty svoje dva kretény z nejhoršího osprchovat. Kéž by to brali jako trest, ale hadice a z ní dusící proud vody je pro Artýska nejlepší odměna... Kašle a kloktá a při tom se vrhá proti proudu, aby mohl znova kašlat a klokotat. Bubu se samozřejmě nenechává zahanbit a vytváří aktivity podobného rázu.

Jsme nezapomenutelní a to bohužel ne díky agility výkonům:o).

Jakžtakž čistý psy jsem naložila, kompletně se převlíkla (protože jsem od těch hoven byla taky) a vydala se směr Liberec.

V celý Český republice je vedro jako blázen. Ramena mám rudý jako vařenej rak a víte co? V LIBERCI PRŠÍ A JE BOUŘKA!!!

What a surprise!!!