Po měsíci jsme se zase s Artýskem vydali zkusit štěstí na závody. Bohužel nic jiného než zkoušení štěstí to není, protože u Artýska nikdy nevíte, jestli poběží jako agiliťáckej bůh nebo jako fucker. Potíž je v jeho pozornosti - někdy ji prostě nelze upoutat a přesně to nás postihlo v prvním kole. Artýs čuměl a čuchal a minul hned druhou překážku, na který se vzápětí při zpětném chodu diskvalifikoval a bylo! Nakonec jsme neprošli ani slalom a bylo nutno odejít. Prostě sedláci u Chlumce...:o). Ach jo. Druhej běh se nám taky nedařilo a i když jsme doběhli na druhém místě, získali jsme 17,něco trestných bodů a hodnocení D. Máme medaili, ale hodnotnější by byla zkouška:o( a na tu se jedině tak můžeme z dálky koukat. 

 Další čekání na zázrak nás čeká v srpnu...

Budeme muset zapracovat na motivaci. Jsme mnohem dál, než to, co předvádíme na veřejnosti a docela mě to mrzí. Takže plán je následující. Budu si na hřiště chodit s Artýskem trénovat sama v klidu bez jakéhokoliv řvaní a napomínání. Začneme jednoduché sekvence, které blbeček i já určitě zvládneme levou zadní a pokaždé za to přijde obrovská pochvala = míček. Uvidíme, kdy a jestli se psík vzpamatuje.