J - sedmý s trestňákama za čas; AgiOpen - DISK; zkouška - DISK

Jelikož jsme už ve dvojkách a to byl cíl, kašlu na precizní zpracování zón a když není mávnutá, jedeme s Bubíšem dál. Tudíž všechny budoucí DISKy jdou za mnou jako za nechopným psovodem.

Pan rozhodčí Spolek postavil parkury moc hezký. Až jsem se divila, jak moc se mi líbily:o)!

Fotka je ostudná. Je na ní vidět, že mrštnost není moje nejsilnější stránka:o))).

Jumping je moje velká koncentrační prohra. Během běhu jsem si promyslela plán dne, co bude večer. Myslela jsem na Jítina Mazlíka, kterej se před naším během serval a Jitka měla díru v noze. Myslela jsem na to, že jsem po cestě bloudila. Myslela jsem na Dárečka, že už je taky ve dvojkách... A bylo z toho zabloudění hned u třetí překážky, pak u pátý a pak ještě několikrát... Je s podivem, že nakonec máme jenom jedno odmítnutí a jednu chybu... a k tomu ty trestňáky za čas. Postupovka 3,5 je pro nás ostudná:o)!

V agility jsem se zase zapomněla a místo FC vytvořila záda, o kterých jsme s Evou jasně řekly, že bejt nemůžou, protože pošlou psa do tunelu místo na áčko. Jelikož můj BC poslal do nechtěného tunelu i Bubíše, byla to past naprosto jasná. My DISK a já lehce naštvaná, protože jsme běžely hezky! Áčkov tomhle běhu drasticky z vejšky, ale kladina a houpačka naprosto nádherně.

Zkouška nejdřív vypadala jako peklo a taky to nakonec peklo bylo. Těžká, ale hezká. Překážky byly často blízko u sebe a místa pro psovoda bylo minimálně. Třeba slalom vedl v podstatě do strany tunelu. Já nechala Bubíše samotnou na konci slalomu, protože jsem dělala nevím co a malá nevěděla, kam běžet a netrefila díru tunelu. No a pak zase to áčko. Před během jsem nevymyslela, co dělat, když to Bubíš zase skočí z Marsu a to mě po skočený zóně tak rozhodilo, že jsem se zastavila, tím ztratila potřebný náskok na další skočku a bylo z toho řvaní a skákání, tak jsme si tu sekvenci daly ještě jednou dokola a áčko zase nula:o(. Na konci mě pan rozhodčí přesvědčoval, že je to postavený na vedení na dlouhou ruku a že jsme přece ve dvojkách, tak to musíme umět. Vést Bubíše přes překážku, byť jen skočku, nelze. Říkala jsem panu rozhodčímu, že to kvůli němu zkusíme a taky jsme to zkusily. Bubíš samozřejmě nic. Proběhla mezerou mezi skočkama, protože to bylo právě v té její optimální vzdálenosti. Skočky si nevšimla ani jedný:o).

Závody moc hezký. Ceny parádní. Na příštího Borce pojedeme zase:o)!