25 tr. b., DISK, DISK; Jitka Maroušková
Luxusní dojezdovka a známý prostředí. Mám to tam ráda. Paní rozhodčí postavila moc hezký parkury. Na jedničky trošku těžší, ale to nám vyhovuje...
První běh byl neuspořádaný lítání od ničeho k ničemu. Aspoň mně to tak při běhu a po doběhnutí připadalo. Ale při koukání na video to zase tak strašný nebylo. Srazily jsme se za dálkou, protože jsem běžela úplně jinam a to dost blbě a Bubíš nenaběhla do slalomu, z čehož mě málem trefilo; no a pak naše zony a první s poslední laťkou...
Druhý běh, říkali přihlížející, byl prej lepší. No, nevím... Po opravě kladiny začal džihád. Pořád bojuju s tím, jestli to s Bubu opravovat nebo ne. Vím, jaká je teorie, ale Bubíše to tak rozhodí a dopřetočí, že pak už se nedá nic a zbytek běhu (i když DISKběhu) je na nic. Neopravovala bych, ale furt všude slyším, že mám a já prostě nevím...
Třetí běh Bubíš zase pokonila slalom. Ona ho prostě zapomněla. Musím dokolečka pořád trénovat všechno, protože Bubíš má sklerozu a jakmile si něco nepřipomene, tváří se jakoby to nikdy neviděla... No a pak jsem to zkazila já, neboť jsem vybrala blbý vedení, zamotala jsem nás a to už je pak konečná. Přetržená Bubíšina nit se už svázat nedá, nehledě na mou neschopnost se vzchopit.
Takže pozitiva. Tentokrát jednoznačně zpracování houpačky. Bubíš je pašák:o)))! Negativa. Kromě zřejmých nedostatků jsem tentokrát mávala rukama jako bych chtěla někam odletět. To nevím, co mě to popadlo:o). Jsme s Bubíší stejný kozy Lízy:o)))!
Komentáře
Co se týče opravování zónovek, já mám se svými psy dvě naprosto odlišné zkušenosti. Problém je hlavně to, že samotná oprava je pro oba vlastně odměna. Než se dostanu zpátky na začátek zónovky, psíci kolem mě poskakují, štěkají, občas se do mě i zakousnou a je to pro ně vlastně děsná švanda, tak proč si neskočit, že.
Jestli se potkáme v Boleslavi na teriérech, můžem ty naše nevděčné příživníky chvíli pomlouvat :-D