DISK; Alice Boháčová

Fuj. Hned od začátku jsem vybrala blbě trasu, a tak jsme se hned na začátku DISKly. Myslet si, že Bubíš najde sama houpačku nebo že já budu dostatečně rychlá, abych jí tu houpačku ukázala, bylo evidentně debilní! Velmi debilní. Jenomže pro mě s Bubíšem byl parkur likvidační každej okamžik kdekoliv. Hned po tý nenašlý houpačce (3) (a tudíž proběhnutým tunelu) následoval tunel pod áčkem. Mělo se jít do tunelu (4), ale muselo se jít po straně áčka a dostat Bubíše do díry, když se vlastně otáčím k áčku, není samozřejmost, a tak jsem tam musela malou dlouho (už DISKlou) tlačit, až jsem nemohla být včas u výlezu tunelu a krásně jsme se pokopaly. To už jsem to zabalila, poprosila paní rozhodčí, jestli si nemůžeme dát áčko (mohly jsme) a zabalily jsme to. Ještě by nás čekala točená dálka po kladině a hned po ní motanice z krátkýho tunelu a pak zase rozlišovačka áčko/tunel, kde se tentokrát šlo áčko, ale lepší trasa vedla kolem tunelu a pak rovinka domů.

No prostě pro nás těžký. I když ono to asi bylo těžký i obecně, neboť dobíhavost A2 týmů byla dost minimální.

Hmmm, ještě jedny zkoušky u Alice... Jaká bude asi bilance?:o)))